Starokladrubský kůň (bělouš)

Těžký kočárový kůň (karosiér), těžký jezdecký kůň je naším jediným původním (autochtonním) plemenem, jehož původ sahá do středověku. Své jméno dostal podle hřebčína Kladruby nad Labem (založen 1579). Vznikl křížením domácích koní s dovezenými koňmi starošpanělskými a staroitalskými a následovala čistokrevná plemenitba. Příznačné je i trvalé používání určitého stupně příbuzenské plemenitby. V posledních desetiletích byla vzhledem k malému počtu těchto koní přikřížena krev koní lipicánských, orlovských klusáků a arabských polokrevníků, když přikřížení anglických plnokrevníků koncem 19. století selhalo. Má dobrou, pevnou konstituci, klidný až živý temperament, výbornou povahu a poslušnost, je tahavý a učenlivý. Je nenáročný na ošetřování zacházení. Jsou pozdní, dlouhověcí. Více než rychlostí vynikají vytrvalostí, zejména v lehkém tahu. Je to velmi mohutný, velký teplokrevný kůň, avšak přiměřeně ušlechtilý a harmonický, ve výrazném typu starošpanělských koní. Má těžkou, klabonosou hlavu, zavěšenou na dlouhém, vysoko nasazeném, klenutém, často až labutím krku, zejména u hřebců dostatečně svalnatém. Kohoutek je nevýrazný, hřbet měkčí, bedra měkčí, lehce odsazená, záď svalnatá, delší a skloněná. Původní střechvytá záď kladrubských běloušů se vlivem přikřížení cizí krve a výběrem zakulatila a je i líbivější. Je dostatečně široký v prsou, přiměřeně, někdy méně hluboký. Končetiny má silné, kostnaté, s méně výraznými klouby a někdy i se strmějšími spěnkami. Lopatka je kratší a strmější, předloktí delší. Chody jsou málo prostorné, ale elegantní, s vysokou akcí. Požadavkem je bílá barva - bělouš.

Starokladrubský kůň (vraník)

Vznikl obdobně jako kladrubský bělouš na podkladě křížení domácích koní s koňmi starošpanělskými a staroitalskými, zejména v 18. a 19. století. Po první světové válce málem vyhynul. Na popud prof. Bílka se přikročilo k jeho regeneraci ce Výzkumné stanici pro chov koní ve Slatiňanech u Chrudimi a využívala se při ní geneticky příbuzná plemena - lipicáni a kladrubští bělouši. Regenerační proces byl úspěšně dokončen roku 1974. Má jemnou až pevnou konstituci, klidný až živý temperament, dobrý charakter, v práci je spolehlivý, vytrvalý a méně rychlý. Pozdě dospívá, je však dlouhověký. Je to mohutný, velký teplokrevný kůň, s typicky klabonosou hlavou, dlouhým klenutým krkem, vysoko nasazeným a zejména u hřebců svalnatým. Má nevýrazný kohoutek, měkčí hřbet, někdy lehce odsazená bedra a širokou, silněji skloněnou, kulatou, ale i lehce střechovitou záď. V hrudi je dostatečně široký i hluboký, s kratší, strmější lopatkou. Končetiny má někdy méně suché, s méně výraznými klouby, s kratšími, strmějšími spěnkami. Má typické chody s vysokou akcí, relativně méně prostorné. Požadovaná barva - vraník, podle možností bez odznaků. Kladrubský kůň je zootechnický unikát.